jde to, protože maska anonymity.

21. října 2015 v 11:59
A najednou to zase jde. Najednou se slova sypou jako splašené.
Je to protože to je bez obalu?
Je to protože to zůstane navždy uzamčené v šuplíku?
Je to protože je to jako tehdy, kdy to byla noční terapie u mě v pokoji?
Je to protože to je únik před spánkem?
Je to protože je to jen další zvratové období?

Sedím ťukám do klávesnice a i přes slzy v očích si mi se rty pohrává úsměv.

Jde to protože to je hra jak se schovat, jak schovat všechno na papír. Jak sama sobě ukázat, dokázat si, že to jde zvládnout. Protože když jsem kašlala na lidi, na jejich názory a schovávala se pod maskou anonymity všechno to vycházelo …
 

It's time to move on

26. prosince 2013 v 20:54 | Mišulka
Občas příjde čas kdy se člověk potřebuje posunout. Jít dál a neohlížet se na minulost.
Občas je těžké opustit staré návyky, místa.
Ale když nastane ten pravý čas je někdy i nutné to udělat.

Jak spousta z vás ví, neobešla bych se bez psaní. A ještě před pár týdny jsem myslela, že bych se neobešla ani bez TOHOTO blogu. Ale změnila jsem názor. Možná z donucení, možná jsem nechtěla pokazit to, co jsem si už sama vybudovala.

Některým se možná bude zdát absurdní to jak to okecávám, někteří za absurdní možná budou brát to oznámení. Ale končím tady.
Když se podívám na jednotlivé články ... vidím tolik vzpomínek.
Asi nemá cenu vysvětlovat důvody. Ale jedním je určiťe ten, že to se psaním myslím vážně. Kdo ví, že jsem napsala knížku tak asi chápe (nestestivestesti.cz). A blog.cz je amatérský servr. Jsem moc ráda, že jsem zde mohla začít. Ale abych se mohla posunout je důležité naučit se nové věci a dělat věci jinak.

Na téhle webové adrese jsem si prošla svými náladami, nacházela samu sebe a utvářela si svojí vlastní cestu.
Tento blog mi pomohl překonat opravdu slušné množství věcí.

Jsem moc ráda, za lidi, které jsem díky tomuhle blogu poznala. A doufám, že s Vámi neztratím kontakt :))

miskagreskova.cz


Follow your dreams and never give up - 4. díl

21. prosince 2013 v 16:48 | Mišulka |  Follow your dreams and never give up
"Natálie!" Nepříjemně známý hlas se ozval za mými zády. Nebyl to Samům příjemný hlas. Vlastníkem hlasu nebyl vůbec kluk, byla jím dívka. Přimněla jsem k otočce všechny mé svaly ztuhlé mírným zděšením. "Natálie sakra, kde se taháš?!" Moničin hlas zněl výhružně, ale závan alkoholu a cigaret táhnoucí se z ní značně snižoval její autoritu, kterou nepodporovaly ani její oteklé a zarudlé oči.
"Daleko od vás." Můj hlas celkově postrádal jakoukoli energii.
"Cože? Jak to myslíš?! To chceš znovu skončit jako tehdy?! Chceš aby z tebe byla ubohá nula?!" V jejím hlase byla znatelná agrese a výsměch. Netušila jsem, že by byla schopna tohle vytáhnout. Takhle mě ranit. Jediným mým štěstím bylo, že všechny zásoby mých slz byly bezpečně uzamknuty v Samuelově mikině, kterou jsem včera zmáčela slzami. Z Moničina hrdla se prodral smích. Nebyl to zvonivý smích, který se kdysi proplétal s tím mým. Tento smích měl za úkol ranit, zničit. "Jistě, že nechceš! Beze mě byl nebyla nic. Proto teď půjdeš se mnou!" Surově chňapla po mém zápěstí.
...




Po dlouhé době je tady další díl.
Doufám, že se bude líbit. Další díl, bude nejspíš až v lednu.
Ale nebojte, další dva články na prosinec jsou jisté.
 


Ztraceno v ohni

16. prosince 2013 v 19:39 | Mišulka |  Snílkův deník
Klečela jsem před planemy oblizujícími dřevo položené v krbu. Tváře mi zalévalo až přílišné teplo. V rukou mi trůnila hromada papírů a starý deník mě pozoroval z krbové římsy. Uchopila jsem první papír a vhodila ho mezi plameny. Pocítila jsem něco, co mě donutilo se usmát. Stačilo pár vteřin a hromada papírů v mých rukách se proměnila v popel. Bylo uklidňující sledovat, jak je oheň pohlcuje. Jako by pohlcoval a ničil kousky mé minulosti.
Pohlédla jsem na deník. Tvrdé desky ukrývaly papíry popsané rukou malé holky. Nemusela jsem ani nahlížet na stránky, abych si vybavila jednotlivé situace a pocity zapsány na bílých papírech. Pomalu jsem jej uchopila. Ruce se mi třásly, tváře jsem měla rudé od plamenů až v nebezpečné vzdálenosti mého těla. Otevřela jsem žlutý zápisník. Byl dětinský. Důkazem, že vlastníkem jsem byla opravdu já, bylo neuspořádané písmo rozházené v řádcích. Jedním rychlým tahem jsem hromadně vytrhla papíry svázány v pevné vazbě. Něco se ve mě pralo. Jedna část mě nutila vhodit je do ohně a ta druhá se přikláněla k ústupu.
Náhle už jsem nepřemýšlela. Trhla jsem sebou až, když se papíry spojeny k sobě začaly kroutit. Vypadalo to téměř jako by tančily flamengo. V rukách mi stále tkvěla vazba, která kdysi udržovala zápisky v tajnosti.
Pousmála jsem se. Vzdávala jsem se své minulosti, která mě sžírala. Instinktivně jsem zbytek deníku nechala vyklouznout ze své dlaně do plamenů spalujících mou minulost.
Posadila jsem se do tureckého sedu. Sledovala jsem plameny. Oheň zničil zápisy, a odnesl kus něčeho, co mě tížilo. Bylo to osvobozující přenechat všechny ty řádku, řádky plné starostí malé naivní holky, živlu silnějšímu než jsem já kdy byla ...

I think she is dying.

12. prosince 2013 v 21:21 | Mišulka |  Pocity a nálady
Sometimes when I look on the mirror I don't know if I know that girl.

Nevím, jak mě lidé vidí. Jak vnímají mé chování.
A vlastně někdy ani nevím já sama, kdo jsem.
Jistě však vím, že jsem se změnila.

Jako by ONA umírala. Jako by se její dlouhé hnáty pomalu ale jistě stahovaly do pozadí.
Pamatuji si ji. Nesmělá, osamělá holka. Neměla jsem ji ráda. Jsem vděčná tomu, co ji zabíjí.
Pomalu mizí. Cítím to. Vidím to.
To co jsem kdysi považovala za nemožné, za věc, kterou bych nikdy neudělala, to se stává realitou. Občas to jsou hlouposti.
Jako třeba slyšet svůj hlas na veřejnosti, mezi lidma, o kterých jsem si myslela, že mě nesnášejí, že mnou opovrhují.
Cítit něčí přítomnost, něčí lásku, zájem ... Vidět něčí úsměv při pohledu na mě. Slyšet něčí smích mísený s tím mým. Občas stačí, když se rozhlédnu kolem. Stále sedím na židli s prsty přilepenými na klácesnici, ale ONA už není ta, co velí. Je už jen mou chabou součástí, čeká na smrt. Na smrt blížící se čím dál rychleji. Ona i já vyčkáváme konce, já s radostí, pocitem nadšení a úlevy.

Kam dál

Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti