Každý má svého strážněho anděla 1/1

15. července 2012 v 11:33 | Mišulka |  Povídky
"Né!" vyjekla jsem přiškrceně. Bleskově jsem se posadila na posteli. "Klid, je to v pohodě byl to jenom sen." uklidňovala jsem se a přitom si ohmatávala krk. Ta nesnesitelná bolest, úporný tlak, který jsem cítila na svém krku. Rozhlédla jsem se po pokoji. Neměla jsem tušení, kde jsem. Jediné co jsem si pomatovala byl strach a neúnosná bolest. Ale co se stalo? Nebyla jsem si schopna skoro nic vybavit. Opatrně jsem se zvedla z kovové postele, naproti sobě jsem uviděla další postel a na ní siluetu spícího člověka. Vyhlédla jsem z okna. Ten výhled jsem moc dobře znala. Byla jsem v nemocnici. Vyšla jsem na balkón, posadila jsem se na studené kachličky a upřela pohled na oblohu zalitou hvězdami. Snažila jsem si vybavit, co se stalo.
V hlavě se mi začal přehrávat film. S Emou jsme šly ze školy. Smály jsme se. A pak jsem si pamatovala jen Emin zoufalý výkřik. Zaskřípání brzd. A úmornou bolest. Tiše jsem zaúpěla při vzpomínce na tu bolest, kterou jsem cítila.

"Jsi v pohodě?" zeptal se mě někdo ochraptělým, rozespalým hlasem a jemně mi položil ruku na rameno. Prudce jsem sebou cukla, a otočila jsem se na dotyčnou osobu. Nade mnou stál vysoký kluk. Jeho modré oči dokonale kontrastovaly s vlasy černými jako uhel.
"Jo, i když já vlastně ani nevím." sklopila jsem pohled k zemi. Ten kluk neváhal ani chvilku a přisedl si ke mně na zem.
"Ty si nic nepamatuješ?" koukal na mě vyjeveně. "Víš aspoň, jak se jmenuješ?" vyzvídal s vyděšeným výrazem.
"Já - ne, já vím, jak se jmenuju. Jsem Sára, dokonce vím i kde bydlím a jak se jmenují jednotlivý členové mojí rodiny …" odříkala jsem mu přesnou adresu, a všechny lidi na které jsem si v té chvíli vzpomněla. Koutkem oka jsem zahlídla, že strach, který měl v očích ustupuje a řekla bych, že se i pousmál. "Ale víš, já nevím, jak jsem se ocitla tady." zadívala jsem se mu do očí. Doufala jsem, že aspoň on bude znát malou nápovědu.
"Já jenom vím, že tě srazilo auto. Byla tady nějaká holka a pořád dokola opakovala, že je to její chyba …"
"Ema," šeptla jsem. Už mi to začínalo zapadat do sebe. Ten příběh, co se mi před malou chvílí odehrával v hlavě to byla realita. "A ona byla v pohodě? Nebyla zraněná? Bylo jí něco?" vysypala jsem na něj hromadu otázek a uvědomovala jsem si, že se celá chvěju.
"Já - já nevím, co jí bylo. Byla v nemocniční košili …" najednou ztichl. Podívala jsem se něj. Díval se na mně tak starostlivě. Jako by jsme se znali už celé roky. Než jsem si stačila uvědomit, co se stalo svíral mě ve svojí náruči. Bylo mi mizerně. Nedokázala jsem si vybavit, nic podrobnějšího. Připadala jsem si jako blázen. Zničehonic se probudím v nemocničním pokoji a pak se najednou uprostřed noci objímám s úplně cizím klukem na balkóně. Po tvářích se mi začaly kutálet slzy.
"To bude dobrý," uklidňoval mě a hladil mě při tom po vlasech, které mi spadaly na záda. Pomalu jsem se od něj odtáhla.
"Víš, že musíme vypadat jako blázni." pokusila jsem se na něj usmát. Nic neříkal, jen jsem cítila, jak mi utírá slzy.


Na tom balkóně jsme proseděli další hodiny a povídali jsme si. Dozvěděla jsem se, že ten modrookej anděl se jmenuje Lukáš. V nemocnici už si nějakou tu dobu pobyl. Začalo to vysokýma horečkama a pak mu zjistili, že má něco se slepákem. Byl na dvou operacích a co nejdřív by ho měli pustit domů.
"Já doufám, že mě taky co nejdřív pustí domů." položila jsem si hlavu na jeho rameno. Začínala jsem pociťovat únavu.
"Věř mi, že pustí. Za tu dobu co tady jsem, už mi vystřídali tolik spolubydlících, že to ani spočítat nejde." Chvíli se odmlčel a koukal na hvězdy. "Víš ale ty jsi ta nejlepší osoba, co jsem tady potkal." obrátila jsem k němu svůj pohled a znovu se setkala s jeho modrýma očima. Usmála jsem se na něj.
"Tobě je zima viď?" usmál se na mě.
"Trošku, ale to bude tou únavou." oplatila jsem mu úsměv.
"Tak pojď jdeme spát." chytl mě za ruce a vytáhl mě na nohy. Za jeho podpírání jsem došla k posteli.
"Děkuju za všechno." usmála jsem se na něj. Byla jsem moc ráda, že jsem si mohla s někým popovídat.
"Není zač." usmál se na mě, a políbil mě na čelo. S úsměvem jsem se zahrabala do teplé peřiny a s pocitem štěstí jsem usla.





Zdravím, po sto letech se opět ozývám.
Za prvé gratuluju, člověku, který to celé přelouskal.
A za druhé, chci se zeptat, jestli chcete pokračování totohle příběhu.
Ale varuju, příběh by měl možná jeden nebo dva další díly.
Ale i tak chci vědět, jestli se vám líbí a byl by někdo schopen to číst :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nikol Nikol | Web | 15. července 2012 v 12:14 | Reagovat

Áno! :D Chcem pokračovanie príbehu! :D

2 Mischelle* Mischelle* | Web | 15. července 2012 v 14:34 | Reagovat

To je nádherný! Napiš pokračování!:)

3 Dalliance Dalliance | Web | 15. července 2012 v 14:39 | Reagovat

To je úžasný! Doufám, že se brzo pustíš do pokračování :-)

4 Steph Steph | Web | 15. července 2012 v 14:51 | Reagovat

Okmžítě chci vidět další díl!.. :D :)) Musím říct, že máš neuvěřitelnou fantazii :)) mě by to třeba nenapadlo :D :) a Takhle to napsat!.. wow! :) ;)

5 Lucie Lucie | Web | 15. července 2012 v 17:38 | Reagovat

Moc povedená povídka=)

6 - monika - - monika - | Web | 15. července 2012 v 19:15 | Reagovat

dík ...

7 Domča Domča | Web | 16. července 2012 v 12:50 | Reagovat

určitě napiš pokračování... pěkný příběh :)

8 muhaha.^^ muhaha.^^ | Web | 16. července 2012 v 13:32 | Reagovat

dokonalé! :O
Dalšíí. :)

9 Lady Zet Lady Zet | Web | 16. července 2012 v 17:18 | Reagovat

Skvělé! :O

10 muhaha.^^ muhaha.^^ | Web | 16. července 2012 v 18:00 | Reagovat

děkuji moc. :) nemáš zač, fakt skvěle píšeš, máš talent!
Ok, tak si mě napiš, já si tě napíšu asi až zejtra dopoledne, protože jsem si nějak pokakala internet. :D :/..ale komentovat budu z mobilu. :)

11 muhaha.^^ muhaha.^^ | Web | 16. července 2012 v 18:55 | Reagovat

[10]: tak už tě mám, net už mám zpravenej, takže všechno cajk :)

12 Hanča Hanča | Web | 16. července 2012 v 19:10 | Reagovat

Pááááni, to je skvělý!:)

13 Mishelle™ Mishelle™ | Web | 16. července 2012 v 19:30 | Reagovat

úžasné :)!!

14 Brooke Brooke | Web | 17. července 2012 v 2:45 | Reagovat

Máš úžasnej blog i články :)

15 Olja:) Olja:) | Web | 17. července 2012 v 10:18 | Reagovat

Je to krásný :) určitě další díl :))

16 myshoolka myshoolka | E-mail | Web | 17. července 2012 v 10:53 | Reagovat

Nádhera... ze zarátku jsem si řikala.. to je dlouhý... to mam jako přečíšt? tak sem si řekla, že přečtu jeden odstavec... čtu, a najednou je konec?...těším se na další díl! :)

17 Dollie :) Dollie :) | Web | 17. července 2012 v 13:44 | Reagovat

je to pekne napísané,pekný príbeh :) pokračovanie by bolo super

18 Tapi* Tapi* | Web | 17. července 2012 v 21:06 | Reagovat

Nádhera! Na 100% pokračuj. Až bude další díl tk mi písni na blog- tohle si musím přečíst!

19 Zendaya Zendaya | E-mail | Web | 18. července 2012 v 15:32 | Reagovat

Ahoj,nechceš udělat na závěr reklamu pro mně?prosím.Jsem od blogu selena-4fans ale ten už jsem skončila jsem na jiném,nechceš prosím?Více info máš na mím blogísku!S pozdravem Zendaya :)

20 Pagess Pagess | Web | 21. července 2012 v 10:12 | Reagovat

super povídka! chtělo by to další díl!! :D

21 ♥VeNDy♥ ♥VeNDy♥ | Web | 29. srpna 2012 v 9:47 | Reagovat

pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti