Writing saved my life.

12. října 2013 v 17:00 | Mišulka |  Myšlenky a úvahy

Když nad tím tak zapřemýšlím, nevím, kde bych byla, nebýt psaní. Nebýt tohoto blogu.

Myslím, že bych na tom byla hodně špatně. Nechci znít uboze, ale netuším, jestl bych tady byla. Vím, že mnoho lidí si teď možná řekně: "Bože, přehání!". Nikdy jsem nad těmito věcmi tolik nepřemýšlela, jako v poslední době.
Když se podívám zpátky, nikdy jsem neměla kamarády. Kamarády, kteří by mi naslouchali, kteří by se mnou chodili ven a neopustili mě. Někteří říkají, že je to ve mně. Že to já se straním všemu a všem. Možná je to pravda ...

Popravdě jsem se mezi lidma nikdy necítila moc příjemně. Radši jsem byla zalezlá u sebe v pokoji. A psala. Netuším jak, ale když zasednu ke klávesnici, všechno je snadnější. Všechny moje pocity jsou lépe popsatelnější. Jako by se samy hrnuly ven.
Kdykoli, kdy jsem zasedla ke klávesnici, bylo mi líp. Cítila jsem, jako by ze mně spadl těžký balvan táhnoucí mě dolů.

Nebylo to ale jen o pocitech, kterých jsem se potřebovala zbavit. Bylo to také o pocitech, které mi chyběly, které jsem chtěla cítit, ale neměl mi je kdo dát.

Tehdy jsem začala psát příběh. Příběh o kamarádech. O jejich společných zážitcích. Když jsem s ním začínala, bylo to proto, abych se cítila někde dobře, abych měla místo, kde bych mohla zažít to, co v realitě ne. Vždycky ve mně byla malá kapka naděje, že bych to chtěla dopsat a vydat. Vždycky tam byl ten cíl, dokončit to. Dotáhnout to do konce, ale v určitých chvílích jsem díky tomu příběhu, díky těm postavám v něm přežívala. Stali se pro mě víc, než jen vymyšlenými postavami, stali se pro mě kamarády. V té knížce je kousek srdce. (www.nestestivestesti.cz)

Postupem času jsem to dělala častěji a častěji. Jiné dívky utíkaly k cigaretám, drogám a sebepoškozování. Já jsem před tímhle vším utíkala do smyšlených příběhů, vznikající pod mými prsty přilepenými na klávesnici.

Není to až zas tak dávno, kdy jsem žila život někoho jiného. Kdy jsem utíkala před světem díky hudbě a psaní.

Když občas pročítám staré články na blogu, vybavuju si jednotlivé situace. Jednotlivé chvíle. Ale ta jedna, ta jedna je nejsilnější. Seděla jsem ve svém pokoji. Z reproduktorů se linuly hlasy pětice kluků -One Direction- a já jsem se cítila příšerně. Přemýšlela jsem o smrti. O tom jaké by to bylo. Jak by se zachovali ostatní, kolik lidí by to vůbec postřehlo. Přesně si pamatuji řádky, které jsem tehdy napsala. Netuším, kde jim je konec, ale když jsem to napsala, cítila jsem úlevu. Něco neskutečného. Pocit, který nejde možná asni slovy popsat. Znělo to jako slova psychopata, většina slov, vět, textů, tak znělo. Ale tehdy to bylo o smrti. Nevím, co bych dělala, kdybych to dusila v sobě, kdybych o tom nepsala. Ale nedopadlo by to se mnou dobře ...

And thats reason, why i love writing, because I always feel better<3


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magdaléna Magdaléna | Web | 12. října 2013 v 17:53 | Reagovat

Našla jsem tvůj blog dnes a říkám si páni... Píšeš skvěle. Občas se máme podobně, ale i já někdy zmizím mezi lidi. Je mi fajn.
.
Máš pěkný blog... a až na ten poslední odstavec je ten článek takový jemný a něžný... Můžu sem zavítat někdy znovu? :)

2 graphicfanpage graphicfanpage | Web | 12. října 2013 v 17:54 | Reagovat

Ahoj Já se zaobíram grafikou blogu. Pokud by si měla zajem abych ti udělala grafiku na tvuj blog zapiš se na me strance a objednej si Layout ;)

3 Mišulka Mišulka | E-mail | Web | 12. října 2013 v 17:58 | Reagovat

[1]: Děkuju :))
Určitě budu moc ráda, když sem zavítáš znovu :))

4 Vaness . Vaness . | Web | 13. října 2013 v 9:27 | Reagovat

Přesně jak popisuješ .
Nikdy sem taky neměl akamrády který by mi naslouchali .
Proto nesnášim chození do školy ..
nesnášim ty lidi tam .
Nechci se s nima skamarádit . Nemám je ráda .  Radši si dám sluchátka do uší a čumim ve třídě z okna .

5 Janelle Janelle | 13. října 2013 v 14:33 | Reagovat

Ďakujem za komentár k vision boardu.
Takže tú knihu máš vydanú - to je skvelé, dúfam, že sa niečo podobné raz podarí aj mne.
Kamaráti su samostatná kapitola ... Tiež mám niekedy pocit, že som úplne sama na svete a ...
Myšlienky o smrti také isté ako ty isté obdobie napádali aj mne. Nie žeby som chcela niečo také aj spáchať ale proste rozmýšlala som či by som ľuďom chýbala alebo by na mňa zabudly v priebehu dňa a žili ďalej. Stále som nenašla odpoveď ale ...

6 Janelle Janelle | Web | 13. října 2013 v 14:34 | Reagovat

posledná veta + obrázok :D Krásne proste :D

7 El. El. | Web | 13. října 2013 v 18:05 | Reagovat

Snad jednou kamarádku najdeš, někoho komu budeš moc říct všechno a uleví se ti. Moc bych Ti to přála :)

8 Annie Annie | 13. října 2013 v 19:40 | Reagovat

Achjo.. S těmi kamarády mi bereš slova.. :(

9 Sally Sally | Web | 14. října 2013 v 10:29 | Reagovat

Krásné, píšeš prostě úžasně.

10 Dollie Dollie | Web | 14. října 2013 v 16:44 | Reagovat

v podstate som na tom podobne, tiež si neviem predstaviť že by som nepísala. veľa krát mi to pomôže vysporiadať sa s tými myšlienkami ktoré nechcem nikomu hovoriť a o ktorých mám pocit že by im nikto ani nerozumel ..neide len o blog ale aj o môj denníček ... je dobré že niečo také máme a divím sa ľuďom ktorí to plne nevyužijú.

11 Monika Ošívková Monika Ošívková | Web | 14. října 2013 v 18:17 | Reagovat

Takhle se nesmí myslet (myslím o tom, že bys tady třeba nebyla, protože..). Taky mám někdy pocit, že jsem sama a že bych tady vůbec nemusela bejt, ale třeba to bude časem lepší a navíc ty máš něco, co tě z toho dokáže vytáhnout, což je super :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Reklama zdarma, zvýšení návštěvnosti